Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

9/28

starší nejstarší

Lednové "gumobraní" na Ebru #6 - Gigant 19.02.2022, David Havlíček

Den očima Ondry. Čtvrteční den začíná vlastně ve středu u večeře, kdy David přichází s plánem, se kterým souhlasíme. Jelikož opět očekáváme ranní mlhu a candátům se v mlze moc nechce, tak první bod v plánu ukazuje na okouní hrad. Přesněji řečeno na místní vodárnu, kde se mají pruhovaní bandité údajně zdržovat. Ráno už je to rutina. Já vstávám jako poslední, kluci vyráží pro kávu a při té příležitosti vezmou i naší snídaňovou igelitku. Zapnout zimní oblek, šátek přes hubu a jedem! Vodárnu máme nedaleko od kempu a po pár minutách už šilháme po první “hotspotu”. Situaci nám mírně komplikuje lehký vítr a mírné zklamání, že první hody nic nepřináší. Jsem na lodi jediný, kdo v rukou svírá ULkové vybavení. Byl nám propůjčen nový UL proutek Caldia a tohle je skvělá příležitost ho vyzkoušet. Kluci to pojímají trochu ostřeji a drží se svého “jemnějšího” candátového vybavení. Prvních pár přejezdů nedává nic. Nervozita stoupá, loď se nedá ideálně řídit, křížíme si pruty a do toho nepřichází to adrenalinové klepnutí. Naštěstí při jednom z driftů míjíme hejno ryb, které se tváří okounově. Pár dobře mířených hodů a dostávám první buchtu! Rychlá fotka, narovnání nástrahy a další nához! Okounům se líbí 7 cm dlouhý Kicker, protože další nahození přináší dalšího okouna. Místní pankáči jsou ve špičkové kondici a nechtějí dát ani metr zadarmo. Klukům se zatím nedaří, věří ve větší nástrahy, těžší hlavičky a to se zatím pro dnešní den nejeví jako správná konstalace. Další drift to jen potvrzuje. Loď je sice plná nadšení z pěkných okounů, ale přeci jen, když tahá pouze jeden, není to úplně ono. Sám bych přál klukům pěkného okouna, ale spíš z nich pomalu leze, že to není úplně ono a jeli by raději na céčka. David jakožto kormidelník navíc pořád brblá, že se musí víc soustředit na zápas s lodí a větrem, než na samotný lov. Standa zase podlehl candátí horečce. Stíhám ještě jednoho udolat a dohodneme se, že dáme přejezd. Cestou máme placku plnou stromů, která má v našich očích velký potenciál. A to se vyplácí! Netrvá to dlouho a Standa dostává krásného candáta. "Časomíra" ukazuje 71 cm a tím se stává lovcem doposud největšího candáta výpravy. David se nevzdává a alespoň bodově Standovi kontruje. Další drifty nic nepřinášejí, proto přichází jednohlasný pokyn pro přesun. V našich očích se přesouváme na “tutovku”. Vidíme desítky candátů, ruce unavené od zdolávání a bolavé od obřích kopanců. No… , pár jednotlivců sice dostáváme, ale představa byla jiná. Holt lze po silnějším dni očekávat útlum a ten je pravděpodobně dnes. Nicméně se nevzdáváme, měníme místa, strategie, barvy, tišiny, hrany. Nakonec se rozhodneme projet místo, kde za normálních okolností teče silný proud, ale dnes voda stojí. Pomalu, pečlivě, centimetr za centimetrem se dereme proti “proudu”. Už mírně otupěle sledujeme oblouky na echolotu, které se občas přizvedávají k nástraze. Já ztrácím pozornost, odkládám prut na vertikál a rozhoduji se zabít čas odhozem. Koukám po okolí, když najednou slyším ze zádi lodi “Co to je?”. Podívám se na Davida, pak na echolot a vidím, jak na obrazovce září opravdu silný rudý pruh. David neváhá, zvedá nástrahu kousek nad echo. To ale mizí z obrazovky. Odvracím hlavu a jen slyším: "Je tam, to byla mrda!". Myslím si, že ani David nečekal, že se to stane, ale nástraha ztěžkla, prut se ohnul do luku a začal souboj. První vteřiny jednoznačně ukazují velkého candáta, ale po chvilce přichází vystřízlivění. Respektive David jako zkušený strojvedoucí přehazuje výhybku z candátobijce na sumcobijce. Rozhlédne se po lodi a dává pokyny. "Vykliďte podlahu a pusťte mě na příď!", prohlásí a vydává se vstříc nelítostnému souboji. V rukou svírá 80 g prut, což by na běžné koťátko mělo stačit, ale začínáme se obávat, že je na prutu něco jiného. Odhady skromně začínají na 150 cm. David v průběhu několika desítek minut zvedá odhady postupně na 180 cm, 200 cm a po prvních bublinách se dostáváme na číslo 220 cm. David nikam nespěchá. Prut má sice síly dost, ale celou sestavu limituje návazec z fluorocarbonu 0,33 mm. V průběhu boje David zvládá i několik dalších činností. Standa mu zapaluje cígo, já mu dávám napít, svléká se a dokonce mám tu možnost si rybu i potěžkat. Davidovi se totiž chce hrozně na malou a tak mi na dobu nezbytně nutnou předává prut. Při tom si i maličko odfrkne a jde zase do ringu. Bublin je opravdu hodně, v několika sériích. Prohlašuji, že existuje i šance, že trefil potápěče. To se naštěstí nepotvrdí, protože po skoro hodině a půl na nás z vody poprvé vykoukne opravdové monstrum. První, ani druhý a třetí pokus o zachycení ryby za hubu nevychází. Čtvrtý pokus je úspěšný! Standa rybu pevně svírá a fascinovaně si jí prohlíží. David popadne trochu dechu a pomáhá. Loď je sice mokrá, ale přesto do tašky nabírám ještě další vodu na polévání a sumec putuje s pomocí dvoumužné síly do lodi. Tam se snad ještě zvětšuje. Popadám foťák, David dech a jdeme na focení. Pro Davida začíná druhé kolo v ringu. Hledá poslední sílu, aby se s rybou zvládl odfotit, což se v rámci možností daří. Vyčerpán, s úsměvem jak sluníčko a celý oslizen si sedá a začíná si uvědomovat, co se právě stalo. Opakované měření lodi (pečlivě jsme se podívali kam až sumec v lodi sahá) potvrzuje míru 240 cm, váha se odhaduje na 90 - 100 kg. Jelikož jsou zde ryby opravdu vyžrané a tenhle byl stavěný zhruba jako David, tak je více pravděpodobná horní hranice. Tohle celé byl natolik silný zážitek, že zbytek dne už je trochu vybledlý. Podaří se sice ještě několik candátů, ale všichni mají v hlavě tu obří tlamu, do které by se vešel i dospělý chlap. Den končíme naprosto nadšení a dříve, než je naším běžným zvykem, ale přesto po tmě.

Lednové "gumobraní" na Ebru #5 - meziplyn 18.02.2022, David Havlíček

Dnes se mi vstávat nechce. Vůbec jsem se dobře nevyspal. Jednak mě ze několikrát probudily rány z vedlejšího pokoje, kde kluci mocně ze sna zasekávali a především jsem celou noc řídil loď, sledoval naši pozici a sledoval ryby na sonaru. Jojo, tak moc se nám vryl lov pod kůži. Chytáme už i ve spánku. Neumím si moc představit, jak tohle bude pokračovat. Hlavně nebýt náměsíčný a neprobudit se v lodi. Venku je opět ostrý mráz a hustá mlha. Jsme maličko "rozežraní" a tak zkoušíme najít nové místo. Nedaleko kempu je krásná pětimetrová "placka" pokrytá stromy a na jejím konci je hrana. Strávíme tu dvě hodinky a nachytáme pár ryb. Funguje to tu podobně, jako včera nad mostem. Ryby reagují, ale v mlze se jim ještě nechce kousat. Zkoušíme tedy mlžný čas využít k přejezdu na "náš" flek. Ani tady to zatím také moc nebere. Bude nutné počkat na sluníčko. To se po obědě mlhou prokouše a hned je to lepší. Rozhodně ne ale v takovém tempu, jako včera. Získáváme pocit, že ryby tu berou skvěle každý druhý den. To znamená, že pokud je jeden den skvělý, další žádná sláva. Dnes není nouze o záběry z propadu, ale nedobírají nebo padají. Sem tam se nějaký candoš vytáhne. Špatné to tedy rozhodně není, ale po včerejší krasojízdě je to takové nemastné/neslané. Já se držím u Kickera Fluo/Green, Ondrovi dnes začal záběry nosit Kicker XL v barvě white G. Po mnoha neproměněných záběrech z odhozu se vracím k vertikálu. Ondra chvíli dál háže a pak se "sejdeme" u echolotu a společně dráždíme ryby. Ty se velmi často připlují podívat a zase zmizí. Výjezd je občas tak prudký, že očekáváme záběr. Vesměs to ale končí otočkou a mizením ke dnu. Je to nesmírně napínavé a zábavné. Je tu další start. Oba s Ondrou svíráme v napětí pruty, nástrahu máme stejně hluboko. Nikdo tedy netuší, ke komu se ryba blíží. Prásk! Ondra dostává do prutu ránu a zasekává. A já také. Ovšem do prázdna. Byl jsem už tak napnut, že jsem se dílem nechal "napálit" a dílem lekl tak, že aniž jsem měl kontakt s rybou, zasekl jsem. A tak máme další parádní zážitek a novou vtipnou historku, kterak David do prázdna seká :-))) Alespoň bude čemu se na dalších výpravách smát... Je tu podvečer a do lodi se podívalo zatím jen cca 12 ryb. Shodujeme se, že změna je život a opouštíme na "prime time" tuto oblast s tím, že zkusíme flek nedaleko kempu. Tady se mi moc nedaří, ale kluci mají každou chvíli záběr a vytáhnou i nějaké ryby. Daní za to je velmi časté trhání. Oblast působí jako zatopený jablečný sad a trefit hod, kde nástrahu rybář bezpečně protáhne, je více dílem náhody než umu. Den končíme se skóre necelých 20 kousků. Během večeře si uvědomujeme, že velká část dosud ulovených ryb je 60+, poměrně dost ryb je 65+ a absolutní minimum je okolo 50 cm či méně. Velký se sice zatím nekonal, ale velikostní průměr není špatný a naděje žije. Jednoho rovných 80 cm jsme dnes fotili Němcovi, takže tu jsou. Uvidíme zítra. Při usínání už zase řídím loď a sleduji echa na sonaru. To bude noc!

Lednové "gumobraní" na Ebru #4 - Bod zlomu 17.02.2022, David Havlíček

Vstáváme do zamlženého rána s pocitem, že když to nejde jeden den, musí to jít den druhý. A navíc tu máme změnu - hustou mlhu. To by mohlo šlapat! Dnes hodláme změnit pár věcí. Chceme se přesně věnovat dvěma oblastem, pokud možno s metrovou přesností a chceme po vzoru Němce vyzkoušet vertikál s Kickery a Swimmerem. A také udělat trochu "práce" - vyzkoušet vhodnost některých prutů Daiwa pro různé způsoby lovu. Já se budu věnovat lovu na vertikál s prutem Powermesh Jerk 1,65 m, 60-120 g a Ondra novince, prutu Daiwa Pro Staff Pelagic Baitcast 2,0 m, 30 - 80 g. Na odhoz pak zejména nový prut Airity 2,7 m, 14 - 42 g. Za svítání v husté mlze vyrážíme. Urputně se snažím držet co nejdále od břehu, abych nenajel na zatopený strom, současně ale tak daleko, abych břeh viděl a neztratil orientaci. To se samozřejmě nedaří a břeh mizí z dohledu. Vím, že brzy se začne přehrada stáčet doleva a tak se snažím pomaličku zatáčet. Z čista jasna se však přede mnou vynoří břeh. "Sakra, neutočil sem to, jsme na druhé straně!", povzdechnu, otočím loď a snažím se najít náš břeh. Po chvíli křižujeme vlny. "Asi už taky někdo vyrazil", zamumlám zmrzlou hubou a jedu dál. Po pár minutách mi Ondra ukazuje mobil a satelitní navigaci a přesvědčuje, že jedeme blbě - na druhou stranu. Po chvíli to musím uznat a znovu se točíme. A smějeme se na půl huby vlnám. Ty jsme si totiž vyrobili sami. Následujících 20 minut je dost adrenalinových. Mastíme to třetinou přehrady jen podle navigace v mobilu. Celou dobu stojím a oči mám navrch hlavy, aby nedošlo ke kolizi. Když zahlédnu most, uleví se mi. Jsme tady. Teď už jen rozmrznout a bude mi skvěle. Celá loď i pruty jsou pokryty ledem. První hodiny lovu v mlze jsou rozpačité. Uloví je se jen několik ryb, aktivita je zhruba stejná jako včera. Zkoušíme nymfy, rippery, vertikál, odhoz... Okolo oběda se sluníčko prokouše mlžným oparem a my konečně můžeme odložit bundy. "DUC DUC DUC... ", nese se po hladině německý rap. Němec dorazil. Všimli jsme si, že nikdy na ryby nespěchá, v klidu se vychrápe a pak nachytá. A ryby začínají brát jako kdyby je ta šílená muzika probrala z letargie. Překvapením pro mě je, že se jako jedna z nejlepších nástrah ukazuje Swimmer 14 cm a Kicker 12,5 cm. Obě ve fluóčku, kluci to drtí na Kickera 10 cm. Snažíme se jezdit hranu z 4 do 6 metrů a konečně můžeme říkat "zander ohne ende". Záběry na nové pruty jsou neskutečné. Díky tvrdosti, která ale umožňuje příjemný lov, jsou to neskutečné mordy do ruky. Však aby taky ne, candáti nástrahy šlukují tak, že většinou není vidět ani hlavička. Ryby skoro ani nefotíme a užíváme si opravdového nářezu na vodě. Když máme asi dvacet ryb, prohodíme slovo s Němcem. Ten se dnes trápí. Dal snad jen tři kousky. Tak paráda, už jsme to snad zlomili. A ohromnou radost máme z nového poznatku. Že naše rippery skvěle fungují i na vertikál a když to nejde na nymfy, stačí prohodit nástrahu. Přitom smáček nijak zvlášť nefungoval. Chce to jen opravdu citlivé vedení a mikroskopické pohyby. Okolo třetí ryby zvolní a tak si jdeme zaházet na druhou stranu, kde se už třetí den motá partička dvou mladých Němců. Během dvou hodin tu zažijeme na propad docela slušné eldorádo. Záběrů nepočítaně, ryb asi 15. Tomu se říká rybářská nirvána. A to vše na hloubce okolo 3 metrů! Na soumrak se vracíme na naši hranu a když dosáhneme součtu 40 ryb, dosáhne tma takové intenzity, že se vydáme zpět domů. V tuto chvíli oceňuji výkonnost mojí čelovky, kterou jsem si pořídil na RS. Mohu to mydlit na plný plyn a vidím přitom jak ve dne. V kempu jsme za hrdiny. Dokonce je to snad v tomto období nejvíce, co kdy jedna loď nachytala. A to jsme tu poprvé. Parádní pocity z úspěšného lovu snad jen lehce kazí pocit, že jsme tu nejspíše jedni z mála, kdo ryby do jedné pouští. My a obě posádky Němců. Spát jdeme opět brzy. Dnes to byla opravdová fuška. Když už jsem skoro na "druhé straně", slyším z vedlejšího pokoje ránu. A dále slyším" Ty vole, mě se zdálo, že čumím na echolot a mám záběr, tak sem seknul". Hmmm, slušný. Začíná nám z toho hrabat. Tak to nemá chybu :-)))

Lednové "gumobraní" na Ebru #3 - Propadák 16.02.2022, David Havlíček

Noc byla dlouhá. Spát jsme šli jednak brzy a hlavně těšení nedává dospat. Tedy kromě Ondry, ten by byl v pelechu nejraději trvale. Přesto vstane celkem svižně a za chvilku jsme v lodi. Již tradičně mrzne, ale je bezvětří. Pomalu svítá. Fičíme na "náš" flek. Němec tu není a tak je celé "hřiště volné". Tak trochu namyšleně začínáme lovit. Proč namyšleně? Mno, dvakrát jsme byli úspěšní, tak to musí klapnout i dnes. Ryby ale mají jiný názor. Ondra jednoho menšího vytáhne a pak přichází fáze trápení. Sem tam klepanec, ale ryba se nikdy nesekne nebo cestou spadne. Okolo oběda navrhuji změnit místo. Kluci souhlasí a měníme se z rybářů na cestovatele. Dojedeme až k bývalé cementárně, kde kdysi býval údajně dobrý candátí flek. Bohužel ho nenalézáme, resp. možná nalézáme, ale ryby tu buď nejsou, nebo neberou. Po dvou hodinách marných pokusů se shodujeme, že zkusíme znovu horní část přehrady, kde jsme již zabodovali. Po půl hodině jízdy jsme na místě. Máme ještě hodinku světla a doufáme, že se něco podaří. Náš německý přítel zde brázdí hladinu a sděluje, že candátů "ohne ende", tedy nepočítaně. Do hry vstupuje psychika. Děláme něco blbě? Blbé nástrahy? Blbé barvy? Blbá místa? Už si nepamatuji jak přesně vzniká nová hláška naší party. Někdo z nás prohlásí: "možná je to místem", někdo dodá "nebo časem". A od té chvíle vždy, když neberou, říkáme "možná je to místem, nebo časem" a vždy se u toho chechtáme jak parta pitomců. Čas běží a krátce před soumrakem dva kousky "udoláme". Domů tedy nevalíme s nulou. Nicméně to nic na chlubení není. Moc nepomůže ani fakt, že hodně kolegů na tom bylo podobně. Přeci jen němec "valil zandery ohne ende". Tomu, že jsme chytili tak málo nechce věřit ani crew Rancho Rio Ebro. Zapsali jsme se okamžitým úspěchem a ten už se tu od nás zřejmě očekává. U večeře spřádáme plány na další den. Máme v plánu vyrazit zase nahoru a tak studujeme historické fotografie přehrady před zaplavením. Uděláme si tak trochu lepší představu o tom, kde vlastně chytáme. Snad to zítra pomůže. Konec konců, neúspěch jednoho dne nic neznamená a pokud to zlomíme, bude vítězství na rybami a námi samotnými o to sladší!

Lednové "gumobraní" na Ebru #2 - První vyhrání 15.02.2022, David Havlíček

Je 6:45 a ze snění o candátích rytířích mne vytrhává zvuk budíku. Cítím se, jako kdyby si se mnou celou noc hrála kopanou tlupa goril. Oteklé tváře, zarudlé oči a ztuhlé tělo se vzpouzí. Nicméně tah na branku se nevytratil a tak vstávám. Standa se už obléká, Ondra má ještě půlnoc. Vykouknu ven. Tma jak v pytli, zima jak na Sibiři, všude jinovatka. Teploměr ukazuje -5. Přemýšlím, zda jsme to se vstáváním nepřepískli. Když už jsme ovšem vzhůru, tak přeci nepůjdeme zpět do pelechu. Z něj naopak vytáhneme Ondru a jdeme snídat. Během ranního obžerství začíná svítat a ve mně se naopak probouzí pochyby, zda nejdeme na vodu pozdě. Na totálně omrzlé lodi prohlašuji: "Ještěže jsme si vzali ty mořské zimní obleky". Cesta na flek je sice jen čtvrthodinová, ale během ní lituji, že jsem si nevzal i rukavice. Ráno a dopoledne jsou candáti docela při chuti a několik jich zdoláme. Funguje opět hloubka okolo 5 metrů a nástrahy různé. Nymfa na vertikál, magneto, kicker. Vesměs přírodní barvy. Jeden kopanec na přírodního kickera je trochu jiný a po souboji, za který by se nemusel stydět ani slušný candát, je v lodi parádní okoun 41 cm. Ondra je prozatím králem dne. Další slušný souboj přináší menšího sumce, kterého následuje několik dalších. Candáti ale začínají stávkovat. Po několika hodinách slabé aktivity se shodujeme, že se dojedeme podívat na hráz. Tady se dáme do řeči s německým rybářem. Ten lupe jednoho candáta za druhým. Prý sem jezdí několikrát ročně a stráví tu každý rok dohromady i dva měsíce. Candáti prý berou dobře, jen chtějí převážně agresivní barvy a také přišel o několik sumců. Okoun žádný, smutní. Chytá především na vertikál na rippery okolo 12 cm. Drtivou většinu ryb na 5 metrech. Během poslední hodiny prý dal 15 kousků a označuje to slovy "Zander ohne Ende". Neboli "candátů nekonečně". Přebíjíme tedy naše pruty na agresivní barvy nymf a sem tam se něco zase vytáhne. Není to ale ono, rozhodně ne "Zander ohne Ende" :-))). U Němce jsem viděl nástrahu ve fluo žluté. Takovou nymfu ale ve větší velikosti nemáme. Operativně problém vyřeším tak, že dám za sebe na háček dvě 8 cm dlouhé a během chvíle boduji, Ondra je úspěšný s růžovou 15,5 cm nymfou, Standovi šlape žlutá třináctka. Začíná se šeřit. Jelikož nechceme riskovat jízdu za tmy, balíme. Celkem se dnes do lodi podívalo 21 ryb (16 candátů, 4 sumci a jeden pěkný okoun). U večeře den vyhodnocujeme jako úspěšný. Na to, že jsme zde poprvé a teprve hledáme, je to fajn. S kuchařem se domlouváme, že nechceme další den ztrácet čas snídaní a necháváme si ji zabalit na loď. Před skokem do postele zakousneme trochu domácího uzeného a dáme štamprličku slivovice od našich diváků. Usnutí je pak otázkou okamžiku...