Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

11/28

starší nejstarší

Cesta za polární kruh 2021 #12 30.09.2021, David Havlíček

Den dvanáctý. Sny o desítkách velkých okounů mne provázejí celou noc. Jsou tak intenzivní, že slyším brzdu navijáku a šplouchání. Tak intenzivně, že mám pocit, že je neobvykle hlasitá. Má ale hrozně divný zvuk!? Co to? Co to je?! Otvírám oči. Není to brzda navijáku. Je to zvuk budík, který se mě už notně dlouhou dobu snaží probrat. Letmo kouknu na hodinky. Sakra. Zaspal jsem! Je půl šesté. Dopr! Spěšně vylezu ze stanu. Už je světlo. Achjo, nejlepší čas jsem prospal. Ale to nevadí, když tu berou, berou až do pozdního rána. Spíše dopoledne. Šok. Pohled na kajaky mne zarazí. Zdálo se mi, že je chladno, ale že mrzlo, mě nenapadlo. Kajaky jsou celé pokryté jinovatkou. Budím kluky. Honza tradičně nereaguje, Ondra se ve stanu zamele a něco zamumlá. Uvidíme, zda-li vstane. Spěšně si uvařím kávu, hodím kajak na vodu a jdu na to. Z vody vnímám, že Ondra také. Když dorazím na top flek, nahazuji a svírám prut v ruce. Hned by totiž měla přijít rána a měl by mne potěšit první velký okoun. Nic. Další hod. Nic. Desátý, dvacátý a nic. Touhle dobou bych jich měl mít už alespoň deset. Houknu na Ondru. Ten také nic kloudného ještě nevytáhl. Někde je zrada. Sem tam se podaří menší, ale cílové ryby jako by tu vymřely. Po několika hodinách házení máme jen pár okounů, jejichž velikost je okolo 20 cm, sem tam nějaký je o fous větší. A jednu pěknou štiku okolo 80 cm, kterou mezi okouny trefil Ondra. Cakla mu okounovou nástrahu a tak přebil a okamžitě jí vytáhl s odpovídajícím vybavením :-) Asi tedy budeme muset pozornost obrátit jinam. Čapnu štikáč a nahodím velkého swimmera do míst, kde bývají okouni. Klesne na dno a přichází jemný klepanec. Zaseknu, ale ryba to není. Pomalu k sobě přitahuji velkou těžkou větev. Už bych jí měl pomalu vidět. Najednou se z větve stává raketa, která ovšem neletí do vesmíru, ale směrem ke dnu. Bzzzzzzzzzzzzzz. "Mám tam mega štiku!", křičím na Ondru. Než však odvětí, ryba se po asi dvacetimetrovém únikovém manévru osvobozuje. To snad ne!!! Bohužel je to tak. Klepou se mi kolena. Chvíli povídáme a já rozdýchávám další adrenalinový zážitek. A smutním. Takový pech! Začneme znovu házet. Asi dvacátý hod dostávám ránu a tahám další těžkou rybu. Je ovšem o poznání povolnější. Po krátkém souboji ji vidím. Nádherná štika, které do metru moc nechybí. Znovu se mi klepou kolena. Mám totiž malý podběrák. Ondra rychle přinese svůj velký, do kterého vklouzne jako nic. Paráda! Rychle jí změříme (97 cm), vyfotíme a dáváme jí možnost dále terorizovat své okolí. Chvíli diskutujeme na téma, zda-li to nemohla být ta předchozí. Možná ano, ale spíše ne. Nevím. Těžko říci, s jistotou víme jen to, že se to nikdy nedozvíme. Úlovek nás motivuje ke štikaření. Pár ryb se podaří, jedna je i lepší - okolo 80 cm. Ondra je v tu chvíli docela daleko, tak ho ani nevolám a fotím jen její výskoky. Po zhruba hodině snažení vidím, že Ondra něco tahá. Je ode mě asi 300-400 metrů, tak nevidím detaily. Doufám jen, trochu sobecky, že nebude "na fotku". "Pojéééď mi udělat fotku", křičí. Tak je asi dobrá :-). Krátký sprint po jezeře a už fotíme další mramorovanou krásku. Tato má 93 cm. Tak nakonec luxusní ráno! Po krátkém obědě se rozhodujeme k průzkumu oblastí, kde jsme ještě nikdy nebyli. Výlet je to pěkný, mě se podaří asi 7 štik do 60 cm, kluci objeví velké hejno okounů. Ale nejsou nijak velcí. Den je jak malovaný a užíváme si poslední celý den na rybách v severské přírodě. Večer si sedneme k ohýnku, rekapitulujeme výpravu a odpočíváme. Z rozjímání nás vytrhne podivný úkaz na obloze. Chvíli nevěřícně pozorujeme zvláštní nazelenalý mrak a pak nám dojde, že už po třetí vidíme polární záři! A to i přes to, že jsme již několik set kilometrů pod polárním kruhem. Neuvěřitelné. Trocha fyziky z wikipedie: Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře Země ve výškách od 80 do 100 km. Běžně se vyskytují v polárních oblastech, zatímco ve středních zeměpisných šířkách a zejména v tropech jen výjimečně. Jižní a severní záře jsou mírně odlišné. Polární záře vzniká tak, že na Slunci vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny. U těchto skvrn vznikne jedna masivní protuberance (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi (plazmoid) letí vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla), a pokud se na své cestě setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře. Konec fyzikální vsuvky :-) Záři si vyfotíme a jdeme do hajan. Zítra nás totiž čeká poslední ranní lov, pak balení a odjezd domů. Usínám s nadějí, že se okouni ukáží a výpravu zakončíme nějakými pěknými úlovky. Uvidíme...

Předpověď počasí: slabý vítr, azuro, přes den 18°C, v noci 0°C.

Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #11 29.09.2021, David Havlíček

Den jedenáctý. Ze sna o pstruzích v horách mne vytrhává budík. Je pět. Ideální čas vylézt a zkusit dostat dalšího velkého pstruha. Budík ale vypínám. Včerejší den nám vysál hodně energie a tohle nedám ani já :-) A ani nikdo jiný. Probíráme se až v pozdním ránu. A nikam nespěcháme. Ráno jsme už "procákli", tak není kam. V klidu posnídáme, kávička a jdeme k vodě. Hodinku zachytáme pár menších pstruhů do 40 cm a vracíme se do tábora. Nikdo nemá kdovíjaký tah na branku. Vloni jsme zde strávili slunečný "sušící" den po týdnu deště a dnes to vypadá, že to bude jak přes kopírák. Sice nejsme zdaleka tak promočení, jako tehdá, nicméně příležitost vše vyvětrat a vysušit se neodmítá. A tak půl dne vlastně nic moc neděláme, jen odpočíváme, sušíme a na řadu také přichází hygiena. Na severu měla voda okolo 8°C, zde to opticky vypadá nejméně na 10°C! A teplá koupel se neodmítá! Po prvotním šoku se to vždy dá zvládnout, nicméně po pár desítkách vteřin mám pocit, že mám své mužství ve svěráku a z vody vyletím jak raketa. Bylo to drsné, nicméně za ten pocit svěžesti a čistoty to stálo. V pozdním odpoledni vše zabalíme a pokračujeme dalších několik set kilometrů na jih. Na poslední dvě noci této rybářské expedice. Na místo dorážíme při západu slunce a užíváme si pohledu na vodu, který máme tak rádi. Rychlá večeře a šup do spacáku nabíjet "tělesné baterky". Usínám rychle s nadějí na kvanta velkých okounů a nějaké štiky, které tu obvykle chytáme. Uvidíme. Dobrou noc!

Předpověď počasí: slabý vítr, azuro, přes den 18°C, v noci 0°C. Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #10 28.09.2021, David Havlíček

Den desátý. Nemohu dospat. Cesta helikoptérou do hor je další věc, o čem jsem pár let snil. A dnes se to vyplní. Bude velký den D! Před pátou vstávám. U vaření kávy mi zvoní budík. Dnes ani nebyl potřeba. A kluci na něj reagují a vstávají také. Musíme se kompletně sbalit na dvě cesty. Jednak na let do hor a také na večerní cestu na jih. Napřed ale jdeme na půl hoďky k vodě. Ryby nespolupracují a také je to možná dáno tím, že jsme už myšlenkami někde v kopcích. Vracíme se a za mírného mrholení balíme. Uvědomujeme si při tom, že vítr polevil. Super! Sbalit tábor je rutina, sbalit cajky na ryby v horách také. Bereme si každý jen jeden prut, dohromady dva podběráky a pár nymf 8 cm a kickerů 7 cm. K tomu háčky a čeburašky a to je vše. S tím bychom si měli vystačit v každé situaci. A ještě nějaké sušené maso, abychom měli rezervní energii

Cesta za polární kruh 2021 #9 27.09.2021, David Havlíček

Den devátý. Ani nevím, zda-li v noci foukalo hodně, málo či vůbec. Už se na mě začínají projevovat známky únavy. Spal jsem opravdu tvrdě. Co si budeme povídat, tyhle výpravy za rybami by měly končit čtrnáctidenním pobytem v lázních :-) Matně si jen pamatuji, že chvílemi pršelo. Budík mne vytáhne po páté, ale nechce se mi. Naslouchám a vítr, zdá se, polevil! To mě přesvědčí rozepnout zip spacáku. Když si vařím kávu, zkouším oslovit kluky, zda se nepřidají. Ticho. Už mě ani neposílají do zadele :-))) Vyrážím tedy sám. Životního potočáka už mám sice na kontě, velkého jezeráka také, nicméně tady mám ještě nevyřízený účet. Stále před očima vidím tu rybu 70-90 cm, jak vyskakuje a pak mi zabírá a... povoluje návazec. Dnes ale není den D. Několik hodin usilovného házení přinese jen nějaké ryby okolo 40 cm, solidní lipany, ovšem cílová ryba nikde. Fouká, ale neprší a na chvilku se dokonce objeví i sluníčko. Neváhám a zvěčním si tak vzácný úkaz :-) Okolo deváté se dávám na ústup a potkávám Honzu. Ten na mě už zdaleka haleká, abych přichvátl. Že má monstrózního lipana. Ulovil ho na nymfu a lipan je opravdu brutální. Naměříme mu poctivých 56 cm. Další osobák! Hážeme dál. Dostávám pěkný záběr u dna a zdolávám také velkého lipana. Sice není tak velký, ale má rovného půl metru! Neskutečný zážitek a další osobák! Tento den už druhý! Neuvěřitelné...

Vracíme se do tábora a odpočívám. Vítr sílí. Kluci mají v plánu vyrazit na přítok a přilehlé jezírko. Po obědě však prohlásím, že toho mám dost a musím se prospat. Kluci tedy vyráží sami. Dle pozdějšího vyprávění nachytají krásně barevné pstruhy a lipany. Po odpočinku vstávám až okolo čtvrté. Kluci už jsou z výletu na jezírko zpět a vyprávějí zážitky. Vítr je brutální. To na ryby ani není. Domlouváme se tedy, že pojedeme na průzkum bez prutů. K jezeru. Výlet je to pěkný a větrný. Zaujmou nás zejména stromy, kterým rostou větve pouze na jednu stranu. Ve směru větru. Asi tu fučí opravdu často a hodně a pořád jedním směrem. Jezero je naprosto nechytatelné. Vlny jak na moři, čepice na vlnách tvoří v podstatě jednou velkou ČEPICI! Přemýšlíme co dál. Zítra má být docela chladno, mírný občasný déšť, vítr trochu slabší. V hlavě se mi rodí myšlenka. Už před dvěma lety nás zaujala možnost letět do hor helikoptérou a zažít rybolov někde, kde se zas tak často lidská noha neobjeví. Už také víme, že to není trip jen pro milionáře, ale i pro obyčejné kluky z čech. Pravda, něco to stojí, ale není to tak nedostupné, jak by se zdálo. Navrhuji klukům průzkum možností. Sedneme do auta a jedeme k základně helikoptér. Zde se dozvídáme, že se za něco málo přes čtyři tisíce korun (našich) na hlavu máme možnost dostat (vč. zpátečního letu) na říčku, kde je hodně lipanů, potočáků a sivenů arktických. Nastává dilema. Nebylo to v plánu a zkraje to zavrhujeme. Taky to není nijak levné. Po delší diskuzi se ale shodujeme, že to zas takové peníze nejsou, tedy v poměru k zážitku, a že počasí má být celkem příznivé. A také kdy jindy, když ne teď :-))). Shodujeme se, že důvody proč ne, si můžeme najít vždy. Ale lepší je hledat důvody proč ano. A tak nakonec let rezervujeme. Zítra v osm ráno nás čeká naprosto nový zážitek! Poletíme a budeme lovit v krajině snů! Návrat plánujeme v 18:30. Původně jsme zamýšleli vícedenní trip, ale na to momentálně nejsme materiálně připraveni. Bude to tedy jakási průzkumná jednodenní mise. Strašně se těším. Ani nemohu popsat jak. Vracíme se na základnu a překotně už probíráme, jak se sbalit. Helikoptéra totiž unese jen 400 kg (my + vybavení). Snad to vymyslíme a klapne to. Další plán je takový, že se večer předběžně sbalíme, ráno se dobalíme a po návratu z výletu helikoptérou pojedeme rovnou asi 400 km na jih, kde strávíme poslední noci naší cesty za rybami. Podvečer jdeme na ryby. Opět připomínám, že to, co platilo v předchozím příspěvku, nebylo úplně přesné. Spíše naopak :-))) Jelikož jsme čtyři, rozdělíme se. Já jdu s Ondrou po proudu, Honza zůstává s Radimem na místě. My nemáme ani náznak záběru. Voda je úplně mrtvá. Po hodině chytání přemýšlím, co změnit. Do toho mi zvoní telefon. "Pojďte za mnou, mám něco hroznýho, vůbec nevím co to je!" Ani se neptáme a utíkáme za Honzou. Naštěstí je kousek nad námi. V podběráku má brutální rybu. Nejspíš nějaký druh sivena. Prý dostal v klidné vodě pecku na XLkovou nymfu a po napínavém souboji tohle "zasítil". Rybu měříme. Má 85 cm! Následně se od Zdeňka Edelmanna dozvídáme, že jde o sivena obrovského, který se před dvaceti lety v některých krajích vysazoval. Prý ve své domovině, v Kanadě, dorůstá až 120 cm, zde maximálně 90 cm. Jde tedy o trofejní rybu, která se dá jen obtížně překonat. Další osobák. To je hustý! Tři osobáky během jednoho dne! Přichází šero. Radim s Ondrou se vrací na základnu balit. Já chci dát s Honzou ještě pár hodů a půjdeme také. Hážeme, taháme lipany okolo 45 cm a nechce se nám od vody. Najednou se v půli řeky objeví sebrání. Sice to není kdovíjaké kolo, ale je jiné. Rychle stáčím nymfu. Sakra, zrovna jsem nahodil na maximální dohoz. Snad to stihnu. Během pár desítek vteřin nahazuji. Pár metrů za domnělou pozici ryby a nymfu vedu ve sloupci s nadějí, že tam ještě někde "autor sebrání" stojí. Třetí zhoupnutí a prásk. Je tam! A bere si přes brzdu! Ten nebude malej! Rybu opatrně zdolávám. Proud není zas tak silný a brzy získávám navrch. Pár výpadů u břehu a je v síti. Nádherný pstruh! "Ten bude mít tak 55 cm!", říkám Honzovi. "Kdepak, ten bude mít šede", opáčí Honza. To je obvyklý problém odhadnout délku ryby, když se krátce před tím chytí takové monstrum. Měřící podložka dává Honzovi za pravdu. Rovných 60 cm! Do své sbírky jsem tedy přidal pátého pstruha přes 60 cm. To je mazec. Rybu po pár rychlých fotkách pouštíme. Šero sílí a my ukojeni dalším zážitkem mažeme balit. Zbývá už jen trocha práce a rychle usnout a pořádně se vyspat na zítřejší let do hor. Moc rychle mi to nejde. Strašně se totiž těším...

Předpověď počasí v horách: slabší vítr, občasný déšť, teplota v horách 2-5°C, občasné sněžení.

Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #8 25.09.2021, David Havlíček

Den osmý. Vstávám tradičně první. Bohužel už je ale světlo. To je "nevýhoda" těchto končin, že této polovině roku je tu den prostě delší. Tahám menší okouny. Postupně se ke mě přidávají kluci. Okounujeme. Bere spousta menších ryb a tak se postupně dáváme na průzkum jezera. Má podle slov bagristy skrývat velké okouny. Musíme je jen najít. Jako obvykle jedu napřed a snažím se nalézt něco zajímavého. Naláká mne pohled na zátoku. Vítr totiž sílí a zdá se, že tam tolik nefučí. Je plná menších okounů. Zkouším obházet "nymfopopem" traviny. Štika se ale nekoná. Zato okouni okolo 30 cm ji atakují a jednoho vyndám. Blázen. Opět si troufl na sestavu přes 25 cm dlouhou :-))) Zkusím malého popa, ale ten je nezajímá. Vyjíždím ze zátoky a obhazuji rákosí. Sice je tu už hodně ostrý vichr, ale štikám to nevadí. Několik ryb do 70 cm se mi daří. Chtěl bych ale ty okouny. Proto vyrážím dál na jezero. Zkouším je najít, ale po hodině se vzdávám. Vítr fučí jako blázen a nedá se skoro ani chytat. O zakotvení skoro nemůže být ani řeč. Ondra s Radimem jsou kdesi v dáli po větru. "Budou mít luxusní návrat", pomyslím si. Nic nenechávám náhodě a zvolna se vracím do tábora. Ehm, no zvolna... Pádluju jako o život a sotva se sunu vpřed. Trasu, kterou bych standardně ujel za 10 minut jedu více než hodinu. Honza přichází po souši. Prý to nešlo a tak nechal kajak dole na jezeře a šel raději pěšky. Volám klukům, že jsme to vzdali. Oni už se také pomalu vrací, ale nechtělo se jim. Trefili se totiž do velkých okounů okolo 45 cm. Vítr byl ale tak silný, že se nebyli schopni ukotvit a také už to začínalo být lehce nebezpečné. Focení prý byl hooodně adrenalinový zážitek :-) Diskutujeme co dál. Jsme hrubě za polovinou výpravy. Jezero se nám moc líbí, šance jsou vysoké, ale předpověď větru špatná. Spíše má sílit. Po krátké poradě volíme přejezd na daleký sever. Do hor. Tam, kde jsme předloni několik dní ve větru mokli. Ovšem do krajiny, která je úplně jiná, tvrdá a současně krásná. A štědrá. Tam, kde mi unikl předloni mega pstruh. Jezeru slibujeme odvetu a odjíždíme. Když po několika hodinách dosáhneme cíle, zjišťujeme, že s větrem jsme si moc nepomohli. Spíše naopak. Nicméně budeme chytat ze břehu a to se dá. Jen aby nepršelo. Stavba tábora je "hustá". Jsme v dolině mezi stromy, takže v závětří. Další závětří si děláme z auta a káry. Přesto máme problém ukotvit stany. Ze široka daleka nosíme kameny a zatěžujeme. Používáme i kotvy od kajaků a vše, co má nějakou váhu. Je to mazec. Při soumraku jdeme na chvíli k vodě. V poryvech větru se ale nechytá dobře. Přesto se podaří pár menších pstruhů, nějací lipani a Ondra dostává půlmetrového krasavce. Vichr je nepříjemný a tak se vracíme do tábora. Znovu zatěžujeme, protože stany působí jak vlajka ve větru. Ondrův stan dokonce jeden z poryvů neustojí a praská mu vnitřní tyčka. Naštěstí má Ondra náhradní a stan opraví. Najíme se a uleháme. A doufáme, že se vítr zklidní a hlavně nezesílí. Kdyby nám stany poškodil a začalo k tomu pršet, byla by to asi krušná noc. Jo, to je ten překrásný, ale současně nekompromisně tvrdý sever. A i proto tu jsme. Když to miluješ...

Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 8-12°C. Budík 5:00.