Cesta za polární kruh 2021 #5
-
22.09.2021, David Havlíček
-
Den pátý. Noc doslova protrpím. Dlouho nemohu usnout a když se to podaří, stejně mě budí nedávno prohrané souboje. Neustálé přemítání, zda něco nešlo udělat jinak. A také jistá frustrace z neúspěchu. Co si budeme povídat, chtěl bych zase dostat pěknou rybu a na rovinu - potřebuji si také dokázat, že to umím. Oba způsoby lovu velkých pstruhů v těchto končinách jsem významnou měrou objevil a rozvinul a zatím jsem chytl kulové. Co naplat, že jsem měl rybu na prutu. To může říct každý. Tady prostě platí okřídlené klišé: ukázaná platí. Takže se opět dobře nevyspím. Konec konců tří až čtyřhodinový příděl nočního spánku moc není. Proto první budík zamáčknu. Druhý mě trochu probere a třetí vytáhne ze spacáku. Vylézám. Řeka je opět zahalena oponou z mlhy a mlčí. Ani náznak nějaké aktivity. Stále vyhlížím vzácný moment, který jsem tu zažil před lety. Desítky velkých pstruhů lovily, kam jsem dohlédl. Jenže tenkrát jsme na to jen čuměli s otevřenou hubou a myšlenka lovit je na gumu bez zátěže z hladiny se ještě ani nezrodila. Dnes už vím, jak v takovou chvíli na ně, ale zase nemám příležitost. Postavím vodu na kávu, ubalím si cígo a tiše budím kluky. Reaguje pouze Radim. Jdu tedy na to. Parťák bude. Drtím u dna včerejší montáž, která byla sice úspěšná, ale smolná zároveň. Bez odezvy. Asi po deseti hodech měním prut. Nového Kickera XL bez zátěže nahazuji do proudu a nechávám pracovat. Pomalu spouštím proudem a usrkávám kávu. Na hladině sice aktivita není, ale co kdyby... Nic. Nástrahu stahuji a nahazuji k protějšímu břehu s cílem jí naplavit na rozhraní tišiny a proudu asi 70 metrů po proudu u druhé strany. Hod se povedl a nástraha směřuje do nadějného místa. Jakmile ho dosáhne, zaklapnu naviják a opatrně srovnávám šňůru. Když je srovnaná, zahájím pomalé couvání s křižováním proudu kombinované se zastavením. Na vysvětlenou - snažím se, aby nástraha imitovala slabou rybku, která nezvládá proud a pomalu couvá a přitom křižuje řeku. A občas dokáže v proudu zastavit. To mají pstruzi rádi. PRÁSK! Do prutu dostávám mohutnou mordu a na hladině se udělá mocný závar. JE TAM! A po pár vteřinách tuším, že je to ON. Těžká ryba se jen válí v proudu a zvolna klesá ke dnu. "Radimééééééé, makééééj, je táááám", volám na parťáka, který se teprve zvolna souká ze stanu. Pstruh, tedy doufám, zvolna jede hlubinou směrem ke mě. Přesto urguju Radima, aby mi pomohl s podebráním. Najednou však, jak když v rybě sepne turbo, se otočí a prchá po proudu. "Neeeeee, to neeee. Svatý Petře, nechci to zažít znovu!", běží mi hlavou prosba k našemu patronovi. Pstruh jakoby mě slyšel a mění po asi dvacetimetrovém úniku strategii. Otáčí se proti proudu a já opatrně získávám metry. Jsem opatrný a něžný jak na první holku. Jak kdybych procházel v pohorkách porcelánem. Nechci nic pokazit. Přichází další pokus o únik po proudu. Ten ale odrazím a ryba se pomalu blíží. To už Radim pevně svírá velký podběrák. Když se ryba vyvalí na hladině, suše polknu, snažím se uklidnit třes v kolenou a modlím se, aby se něco nepokazilo. Šplouch. Nepokazilo. Je tam! A já se mohu se kochat pohledem na velkou silnou rybou v podběráku. A především nádhernou. Je nejen dlouhý, ale nesmírně vysoký a vyžraný. "Ondroooooooo, mám obrovskýho pstruháááááááá!", křičím na Ondru, protože ho jednak musí vidět a také vyfotit. Překvapivě ze stanu vylézá rychle. Zaregistroval souboj a už tušil, co se děje. Rybu měříme. 70 cm. Neskutečný. V tom autě jsem to předpověděl skoro přesně. Tedy u Ondry o cenťák, u sebe přesně. Hustý! Rybu dokumentujeme a odhadujeme váhu na cca 4,5 kg. Neuvěřitelná fiš! Osobák jak prase!
Jsem v rauši a užívám si okamžiku. Dočkal jsem se! Dokázal jsem to! A stálo to za to!!! "Ondro, žerou, jdi házet!", vybízím Óňu k akci, když už vstal. "No joooo", odvětí a vyšle také Kickera na hladinu. Netrvá to dlouho a má také rybu. Prvním hodem! Neskutečné. Souboj je o něco kratší, ryba je ovšem jak malovaná. Nádherně vybarvený tlusťoch 56 cm. Pak spokojeně sedneme k ohništi, srkám kávu a hulím balený cígo. A je mi skvěle! Už nemusím ani chytat. Diskutujeme a prohlížíme fotky. A snídáme. Pak kluci taky zkusí něco vyházet, ale už je po aktivitě. Jen Honza odpoledne dostává jednoho menšího. Tuším 56 cm. To je teda jízda! Zbytek dne chytám s obrovským uvolněním. Nervozita ze mě spadla a dvouletá touha je ukojena. A výsledky tomu odpovídají - chytnu jen pár dorostenců do 40 cm. A večer dokonce souhlasím s vyjížďkou na jezírka. Tam se chytí docela dost okounů, ovšem nic, co by stálo za dokumentaci. Večer ještě zodpovědně hážeme, ale žádný další gigant už o setkání s námi nestojí. Spát jdeme poměrně brzy - zítra se opět vydáme na cestu a budeme hledat nová místa, nové zážitky, nová dobrodružství. Usínám rychle, dobře a spím tvrdě. JO! TO BYL ON!
Předpověď počasí na další den: bezvětří, jasno, 18-20°C. Neskutečné počasí. Budík 4:20. Není přeci potřeba vstávat
