Cesta za polární kruh 2021 #3
-
20.09.2021, David Havlíček
-
Den třetí. Den, kdy hodláme překročit polární kruh. Na brzké ranní vstávání, zdá se, jsem naladěn jen já. Přesto se mi daří kluky ráno vysypat ze spacáků. Kávička a vyjížďka na na jezero, kde jsme před lety slušně zachytali velké okouny. Cestou ale plán měníme a jedeme na jiné, kde okouni také z rána dobře fungovali. Bohužel k vodě dorážíme až okolo šesté, tedy dvě hodiny po rozbřesku. A okouní eldorádo se nekoná. Buď jsme tu pozdě, nebo jim ani tady pokles teploty vody na chuti nepřidal. Ondrovi okouní nástrahu atakuje pěkná štika. Okamžitě bere do ruky štičí sestavu a během pár hodů ji vyndá. Jelikož stojí za dokumentaci, volá na mě. Měříme a fotíme. Krásných 93 cm. Následně se sem tam trefujeme do okounů, ale spíš menších. Já pak objevím velké hejno v mělčině, poblíž podvodní vegetace. Ryby okolo 30 cm tahám na hod. Po několika desítkách ryb táhnu rybu, která by jistě stála za vyfocení. Má hodně přes 40 cm. Bohužel z háčku padá. Po půl hodině ryby mizí. Čas běží. Okolo poledne se musíme vrátit, zabalit všechny krámy a vyrazit na několik set km dlouhý přejezd za pstruhy. Máme ještě hodinku rezervu. Přejíždíme tedy na osvědčený štičí flek. Ryb moc nevydá, ovšem záběr na mou hladinovou kreaturu stojí za to. Po krátkém souboji předkládám před objektiv raritní úlovek se starým háčkem v koutku. Štika má 97 cm, hlavu má jak štika 110 cm, tělo naopak jak průměrná šedesátka. Možná méně. Takovou štiku jsem ještě neviděl. Váha odhadem 2,5 kg. Zvláštní... Pak rychlé balení, při němž zažíváme lehký šok. V kotli, kde se večer vařila rýže, nalézáme tři utopené myši. I přes to, že na něm byla poklice
